Eva Roučka

31. 3. 1951, Plzeň

Plzeňská rodačka žijící dnes ve francouzské Provence se po maturitě hlásila na VŠUP, kam se s obtížemi (pro tzv. „špatný kádrový profil“) dostala po sedmi letech. Mezitím se vyučila aranžérkou a vystudovala nástavbový kurz v grafické škole Václava Hollara v Praze. Působila jako propagační grafička. Na VŠUP nastoupila v r. 1975 do ateliéru keramiky.
V r. 1979 se rozloučila s dusnou, nesvobodnou atmosférou normalizačního Českoslovena a emigrovala do Paříže, kde byla okamžitě přijata jako asistentka na École nationale suppérieure des arts appliqués et des matiers d‘ art (ENSAAMA). V r. 1984 se odstěhovala do severní Provence, kde žije a pracuje jako svobodná umělkyně.
Eva Roučka nalezla zalíbení v keramice již v dětství. Možnosti tohoto tvárného média, které umožňuje expresivní modelační gesto a intuitivní výrazové ztvárnění povrchu do jisté míry určily její senzitivní výtvarný projev, volně přecházející z keramiky ke kresbě, malbě a architektonickým a designérským realizacím (mimo jiné pracuje dlouhá léta pro největší francouzskou sklárnu DAUM a CRISTAL DE SEVRES). V r. 1989 začíná pracovat s pásovou pilou. Tento nástroj jí otevřel možnost novým způsobem pracovat s výrazně traktovanou formou a autentickou surovou fakturou povrchu. Vytvořila si nezaměnitelný osobitý styl, který lze charakterizovat jako dynamické kaligrafie realizované ve hmotě a prostoru. Za první dřevěné sousoší vytvořené touto technikou získala zlatou medaili na mezinárodním sympoziu v Mexiku. Její práce jsou v řadě evropských zemí (Francie, Finsko, Itálie, Německo, Rakousko, Sardinie), rovněž v Kanadě USA, Argentině, Japonsku a samozřejmě i v Čechách. V r. 1993 jí práce na sympoziu v Argentině otevřela svět kamenosochařství.


Od 80. let samostatně vystavovala v Curychu (1981), Paříži (1983) a Německu (1988). Účastnila se řady mezinárodních sympozií, kde několikrát získala přední ocenění. V Plzni se představila samostatnou výstavou v GmP v r. 2002.
© Artotéka města Plzně