František Koliha

16. 11. 1909, Plzeň – 11. 4. 1985, Plzeň

Po absolvování reálky v Plzni, kde se spřátelil s Jiřím Trnkou, studoval na AVU v Praze u prof. J. Loukoty a J. Obrovského (1927 – 1932). Na závěrečné výstavě akademie získala jeho práce Malíř a model 1. cenu, v r. 1931 obdržel cestovní stipendium AVU do Paříže. Souběžně s AVU navštěvoval v Praze Vysokou školu technickou a Karlovu univerzitu. R. 1931 se stal členem SZVU v Plzni, jeho práce téhož roku pozitivně posoudil B. Polan, který v r. 1947 píše v úvodu katalogu ke Kolihově výstavě: „Ve shodě s nově myslící soudobou mládeží nacházel Koliha vlastní poučení u… objevitele zhuštěné sumární optiky výrazové Cézanna, u zástupců mladší vrstvy francouzského malířství.“. Z existenčních důvodů odešel nakrátko pracovat do Mělníka, v r. 1934 se vrátil a natrvalo usadil v Plzni. Zde působil jako pedagog na téže reálce, kde kdysi studoval.
Ve své tvorbě se zpočátku zaměřil na figurální tematiku, paralelně rozvíjí i další klasické žánry, zátiší a krajinomalbu. Jeho práci charakterizuje vysoká kultura kresby a smysl pro sumární, zřetelně artikulovanou kompoziční a barevnou výstavbu v duchu Cézannova odkazu. Byl skvělým pedagogem, který dokázal citlivě předat jak aktuální výtvarné principy (zejm. kubistické), aniž by propadal jejich formulkovité aplikaci, tak vlastní hodnotu a étos výtvarné tvorby a výtvarného díla. Ve 40. letech jsou jeho práce, tematicky zaměřené k zátiší i figurálním námětům, osobitým přehodnocením cézannovského smyslu pro ujasněný výtvarný řád a kubistický důraz na skladebnost; projevuje se i citlivost a vnímavost blízká civilizačním východiskům Skupiny 42 (obraz Prázdná kopule s motivem ruiny plzeňského nádraží z r. 1945). V ideologizované atmosféře 50. let pro něho ztrácí smysl pedagogická práce, ustupuje i vlastní tvorba, k malování a učení (nyní na PF v Plzni) se znovu vrací v 60. letech. Vystavuje s tehdy založenou skupinou Kontakt, na výtvarné katedře pedagogické fakulty přispívá k formulování skladebně čistého a uceleného pojetí výtvarného formy. Civilistní tematika volně odkazující k tvorbě Skupiny 42 se prosazuje i v závěrečném období Kolihovy tvorby, kdy se vrací k motivům z periférie a městského prostředí, jimž se věnoval již ve 40. letech. Tuto kapitolu autorova díla představuje i práce z Artotéky města Plzně.

Od 30. let se pravidelně účastnil členských výstav SZVU (Plzeň, Praha, Bratislava, Domažlice), v 60. letech vystavoval s tvůrčí skupinou Kontakt. V r. 1979 mu byla uspořádána výstava k sedmdesátinám, naposledy jeho dílo představila posmrtná retrospektiva ve Státní vědecké knihovně v Plzni v r. 1999. Osobnost a dílo Františka Kolihy byly důležitou součástí výstav Ohlasy kubismu v Plzni (GmP, 2001, katalog) a Od záchvěvu k erupci – Karel Frauknecht a dynamická malba v Plzni (GmP, 2004, katalog).
© Artotéka města Plzně