František Bálek
4. 6. 1954, PlzeňPrvní zkušenosti s tvarováním získával jako vyučený modelář keramiky v n. p. Karlovarský porcelán, jeho výtvarný zájem byl ovšem orientován hlouběji a dovedl jej na VŠUP v Praze, kde studoval užité sochařství u J. Malejovského. Po ukončení studií působil v Plzni, zprvu spolupracoval se sochaři A. Soprem, B. Holakovským a L. Fládrem (poslední viz zde), současně ale již rozvíjel vlastní sochařskou tvorbu, nejdříve v poloze komorní plastiky, záhy i v architektonických realizacích. Pro tuto oblast jej doporučoval vyvinutý smysl pro dynamicky založenou, esteticky atraktivní tvarovou traktaci formy. Bálkovy práce rozvíjejí v určitém perfekcionistickém podání estetiku klasické moderny, charakteristické je harmonické tvarování formy koncipované jako dynamicko-organická jednota, v níž se často volně uplatňuje i princip kubistické morfologie. Po obsahové stránce se jedná o imaginativně interpretovanou figurativní plastiku, obvykle s určitým metaforickým přesahem, jak naznačují názvy prací, včetně dvojice děl z Artotéky města Plzně (Touha po modrém snu, Modrý sen).
František Bálek pracoval jako pedagog na někdejší LŠU, později ZUŠ, zároveň vyučuje na SSUPŠ Zámeček v Plzni.
Vystavuje od počátku 80. let na členských výstavách SČVU, nyní UVU plzeňského kraje, v roce 1986 se představil poprvé samostatně v Plzni, zde vytvořil během 80. let také několik veřejných realizací. Představil se na výstavě pedagogů SSUPŠ Zámeček v Plzni (Figura a místo, GmP, 2005). Opakovaně získal nejvyšší ocenění na mezinárodních sochařských soutěžích v ledu nebo písku. V r. 2004 mu samostatnou výstavu uspořádala Zpč. galerie v Plzni.
© Artotéka města Plzně