Stanislav Jurík

22. 9. 1948, Praha – 2. 11. 1993, Plzeň

Výtvarné vzdělání získal soukromě a spíše vlastním úsilím. Malovat začal v podbrdském městečku Strašice, později, po přestěhování do Plzně (1978) se výtvarné tvorbě již věnoval systematicky, jako malíř-autodidakt a člověk skromný však musel čelit přezíravosti ze strany oficiálních uměleckých institucí. Výtvarné tvorbě se intenzivně věnoval od r. 1981, kdy byl po těžké nemoci v invalidním důchodu. Později se stal také členem profesionálních výtvarných organizací – ČFVU v Plzni, UVU plzeňské oblasti, Asociace volné grafiky v Praze.
Platí o něm bez výhrady, že svou tvorbu hledal sám, nebyla mu předepsána ani předpřipravena. Snad i tím je dána její osobitost – jak v pluralitě výtvarných prostředků, vždy precizně osvojených, tak v šíři tematik, jež otevírala Juríkova intenzivní, přitom košatá vnímavost. Věnoval se grafické tvorbě, výrazně se tu projevilo spojení s literaturou, k níž měl hluboký vztah – vytvořil řadu ilustrací (J. Prévert, Jan Vodňanský, Vasco Popa, Ota Pavel, Josef Hrubý), grafických cyklů (mezi ně patří i práce z Artotéky města Plzně), prací kombinujících obraz a texty, poetických objektů, v nichž s jemným humorem prorůstá vizuální a slovesná fantazie. Tematiku ilustrace dovedl v jednom případě až do podoby kresleného filmu (Ze života koňader). Juríkovo výtvarné dílo je složité nejen svou formální a tematickou různorodostí, ale také povahou: humorný tón bezstarostné fantazie doprovází, nebo jím i proniká křehkost a jemnost – kresby jsou „dotýkané jakoby na tichu“ (J. Hrubý). Práce z Artotéky města Plzně představují vypjatější, expresivně laděnou polohu autorovy tvorby.

Stanislav Jurík vydal řadu bibliofilií a autorských knih, ilustroval např.: Edmond Rostand/Jiří Žáček,Cyrano de Bergera (1987), Stanislav Jurík, Proměny a převleky (1988), „Povídky“ Franze Kafky (1988), Vasco Popa, Vraťte mi moje hadříky (1989), Josef Hrubý, Básně noci (1991), Stanislav Jurík, Hlasy ptáků (1993). Vystavoval v Čechách i v zahraničí, v r. 1986 představil svou tvorbu samostatně ve výstavní síni zámeckého sálu Plasy.
© Artotéka města Plzně